
-
Miniatury: České středohoří a Šumava
České středohoří a Šumava
Je ráno 13. 5. 2018. Stoupáme s Oldou na poslední kopec vandru po Českém středohoří. Už jsme přešli z Loun na Oblík, tam jsme přespali, pak jsme pokračovali přes Milou na Bořeň, kde jsme si ustlali přímo na vrcholové skále a v neděli se chceme dostat do Mostu. Docela slušná trasa: 48 km s převýšením 1 435 metrů.
Z Liběšic nás ještě čeká výstup na Zlatník. Prodíráme se křovisky, pak loukou s kopřivami, ze které se noříme zmáčení rosou, jak kdybychom vylezli z potoka. A teď nás čeká řepkové pole. Vede nás kolej po traktoru s podélnou klikatou prasklinou v suché půdě. Přesto nás žluté rostliny skoro přerůstají. Vidíme, jak nad ně vyskakují hnědé uši srnky. Jestli jsme byli zatím jen mokří, jsme nyní navíc olepeni žlutými květy. A už před námi roste hradba keřů na úpatí. Zlatník je hora obrněná, těžko se do ní vniká spletí hlohů, šípků, akátů a ostružiní. Každá divočina bývá nějak neprostupná, ani na Šumavě to není jiné, putuje-li člověk suchými polomy, přes hustou kosodřevinu slatí nebo údolím potoka s vývraty a padlými kmeny. Šumavský les je však odlišný. V Českém středohoří převažují jednoznačně listnáče. Člověk až žasne, jakých divokých tvarů se tam odváží i prostá lípa, kterou známe z návsí a alejí co uspořádaný národní strom.
Máme rozdrápané nohy a pot z nás jen leje. Teprve v pásmu vyšších bříz se nám jde trochu lépe, pak procházíme borovicovým lesem, ale všude panuje sucho, větve praskají a z půdy se práší. A tu nás poleká keř potažený bílou pavučinou. Přicházíme blíž – je plný housenek předivky zhoubné. S úžasem hledíme na hemžení a kroucení se stovek žlutých tělíček s černými tečkami. Pozorujeme, jak mizí listy střemchy, na kterých tyhle předivky výlučně hodují. Housenky postupují v řadách vedle sebe a na jiných keřích se spouštějí dolů a zase lezou nahoru po vláknech natažených od země do větví. Člověk ani nemůže projít bez toho, aby mu popadaly za krk.
Tu zaslechneme zpěv ptáka. Zprvu si myslím, že jde o drozda, pak poznávám slavíka. A je to skutečný mistr. A tak stojíme nad housenkami, z nichž nám běží mráz po těle, a zároveň se kocháme trylky i tlukotem opravdového pěveckého mistra.
Koleje po traktoru –
dva zajíci peláší
každý ve své dráze.
Šípek a ostružiny –
u bot se mi rozvázaly
dredy.
Rozvalen na trávníku
neříkám nic –
řidič ne a ne zaparkovat.
Polední klid –
do vousu mi spadl
květ javoru.
Kulhám na Bořeň –
v lese jsem našel jen
trnovou hůl.
Zlatník –
rezavý ukazatel
míří do spleti křovisek.
Chanov –
číslo popisné 1851,4 hlídají
dva trpaslíci a slavík.
Návrat z vandru –
průvodčí u mých nohou
smetá květy řepky.Foto a text: Roman Szpuk
MINIATURY Romana Szpuka 2018 :
3. Oheň tání
5. Něžné objetí
6. Mráz a srdce
7. Tichá křídla
11. Město je jiné
12. Osamělci
13. Staří a mladí
14. Zpáteční cesta
16. Toto místo
19. Socha Rodina
MINIATURY Romana Szpuka 2017 :
2. Hrušky
4. Co všechno ten nástroj dovede
6. Otto Hrdina
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifixy
20. Koza v kapli
22. Boubínská noc
23. Ovečky
24. Bratři Kazarovi
25. Domov
26. Táta
29. Fenka a okoun
30. Duha
31. Cestou z Najmanky na Radost
32.Žluna
33. Rehabilitace
34. Bez střechy
35. Jako bílý šátek
36. Nepoučitelní
37. Dobršská brána
38. Hvězdy a psík
40. Zářijové plody
41. Buchingerův dvůr
42. Pouť na Luzný
43. Jaké má oči?
44. Nejmanka u Hrbu
45. První sníh
46. Úplňková noc
47. Jepice
49. Dálky na dosah
50. Lidská zima
51. Gráve Gabréta
52. Flöhturm
Přidat komentář
uvedené dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .© 2020 - Šumava.eu - info@sumava.eu
HOGN.de Onlinemagazin aus m Woid - official partner Šumava.eu

