Chodím furt v pantoflích

     Autobus sjíždí z Churáňova. Řidič si povídá se stařičkou pasažérkou. Znají tu v okolí každičkou duši. A jakou mají paměť na jména. Ale teď vypravuje o své cestě do Prahy.

     „Poslal mě na druhou stranu. Asi měl z toho srandu. Jedu a jedu. A už se mi to zdá divný. Tak zastavím, zeptám se nějakého pekaře. Co blbneš? Vysočany jsou támhle na druhý straně. Mně se to pak šiklo. Ve Vimperku u mě zastavilo pražský auto, bloudili, chtěli do Zdíkova. To máte jednoduchý, řekl jsem, tady na křižovatce doleva, za město ještě osm kilometrů a jste tam. Poslal jsem je do Žárovný. Byli to starší lidi, chvíli jsem váhal, ale pak co. Pražák. Je to Pražák, řek jsem si.“

     V Kůsově přistupuje další důchodkyně.

     „My tu drbeme,“ vítá ji řidič a ukazuje k louce vlevo nad Stachy. „Dali jsme si závazek, že příště spočítáme, jestli tu přibyly, nebo ubyly krávy.“

     „Těch telátek,“ rozplývá se důchodkyně.

     Na křižovatce u Zdíkovce nastupuje starší muž s dlouhými vousy a s rozepnutým poklopcem. Táhne z něj cigaretový kouř a siroba starých bezdomovců.

     „Máte doma myši?“ ptá se řidič.

     „Proč?“ ptá se chlapík.

     „Že máš jenom pantofle.“

     „Chodím furt v pantoflích. Jenom když je sníh, vezmu si vyšší boty.“

     „Venco, vždyť už nejsi žádnej mladík,“ napomíná ho řidič. Venca sedí vedle mě. Snoubí se v něm sešlost tělesné schránky se svěžestí ducha.

     „Jsem zvyklej na studený odchov. Spím v místnosti, kde se nikdy netopí. A to ještě máma, když jde ven na záchod, nechá otevříno.“

     „A co dělá máma?“ navazuje řidič.

     „Celý dny prospí.“

     „A brácha?“

     „Už u nás nebydlí. Vyrazil jsem ho.“

     „Jakto?“

     „Napad mě. Máma ho pak vzala zpátky, bylo jí ho líto a on se jí odvděčil tím, že jí ukradl prachy.“

     „A co že ses vydal do města?“

     „Vybrat peníze a něco nakoupit. Jednou za tři měsíce jedu do Zdíkova.“

     „Na pivo?“

     „Nafasovat léky. Na pivo nechodím.“

     „Už by sis ani nezakouřil. Leda venku. A brzy to zakážou i venku.“

     „Venku? Jen na veřejným prostranství, ne?“

     „Všude.“  

• Pro zvětšení klikněte Pro zvětšení klikněte
• Pro zvětšení klikněte Pro zvětšení klikněte
• Pro zvětšení klikněte Pro zvětšení klikněte
• Pro zvětšení klikněte Pro zvětšení klikněte

MINIATURY Romana Szpuka 2018 : 

1. Loučení s Friederike

2. Krátká zastavení   

3. Oheň tání 

4. Nesouvislý dialog  

5. Něžné objetí

6. Mráz a srdce

7. Tichá křídla

8. Co si myslí planety 

9. Bezejmenný potok 

10. Pouť okolo andělky 

11. Město je jiné 

12. Osamělci 

13. Staří a mladí 

14. Zpáteční cesta 

MINIATURY Romana Szpuka 2017 :

1. Uplakaný čert

2. Hrušky 

3. Vánoční vzpomínka

4. Co všechno ten nástroj dovede

5. Nešahej na ten sníh

6. Otto Hrdina

7. V údolí Losenice  

8. Pavoučice sněžn 

9. Šla Kačenka podle vody

10. Vzpomínka na Krýmuse

11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

12. Letící oblaka

13. Pan Kodýdek

14. Cesta pulsu

15. Život a smrt

16. Deštníky

17. Poklady

18. Krucifixy

19. Velikonoční vejce

20. Koza v kapli

21. Kolečka vypálené trávy 

22. Boubínská noc 

23. Ovečky

24. Bratři Kazarovi  

25. Domov

26. Táta 

27. David je fatalista

28. Noční bouřka na Boubíně 

29. Fenka a okoun 

30. Duha 

31. Cestou z Najmanky na Radost 

32.Žluna 

33. Rehabilitace 

34. Bez střechy

35. Jako bílý šátek 

36. Nepoučitelní

37. Dobršská brána 

38. Hvězdy a psík 

39. Malá ťapkající holčička 

40. Zářijové plody 

41. Buchingerův dvůr  

42. Pouť na Luzný 

43. Jaké má oči?  

44. Nejmanka u Hrbu  

45. První sníh  

46. Úplňková noc 

47. Jepice 

48. Herwart a Empedokles 

49. Dálky na dosah 

50. Lidská zima

51. Gráve Gabréta 

52. Flöhturm 

53. Blízkosti opuštěných