Střet dvou vášní

 

     Na střeše stanice se slétli okřídlení mravenci druhu Myrmica ruginodis. Dávají si tu dostaveníčko rok co rok a pilně se páří.

     Střecha se proměnila v Plaza de Toros de las Ventas. Dvojice, trojice, čtveřice, ba i pětice jsou do sebe zakleslé a bojují o spojení. Křídla se o sebe vzpírají jak mulety zešílevších toreadorů, do změti milostných zápasů se vrhly nejkrásnější španělské princezny a satyři je v letu zachycují. Někdo je vražděn a někdo už už vítězně vzpíná své unavené mravenčí tělo ve výkřiku extáze. Jak jsou všichni svobodní a bezostyšní! Nepotřebují, aby jim někdo znechucoval radost z milování morálními zábranami. Samečkové mají dva dny na to, aby uspěli. Pak bez ohledu na výsledek svého snažení umírají.

 

 

     Chodím kolem nich po lávce na střeše a pak lezu na stožár k anemometru, protože v dáli hrozí bouře. Když jsem nahoře, mravenci si mě všimnou a začínají na mě nalétávat. Zalézají mi k očím, do vousů, za tričko. Šimrají mě svými róbami. V tu chvíli protíná ticho hrom. Současně začínají dopadat na okolí stanice ohromné krůpěje. Třpytí se ve slunci jak broušené drahokamy, pleskají všude okolo do listí bříz, do borůvčí i do budovy, ale jsou tak řídké, že srážkoměr ani nezaznamená srážky. Každá z těch roztátých krup udeří do střešní krytiny, rozprskne se a za ní jako by z rány vytékala temná slza. Mravenci ustupují. Krůpěje kolem nich vybuchují jako bomby. Kam se schovají? Jak je to možné, že se dokážou včas vzpamatovat a odletět někam do úkrytu?

 

     Liják vyslal jen jakousi navštívenku. Svoji hlavní tíhu přehazuje jak závoj přes oblinu Přílby. Les na obzoru se ztrácí ve srážkových pruzích. Vidím v tom vzdáleném lijáku mlžné dlaně, které modelují táhlý vrch. A pak už slunce zapadá, vychází měsíc a noc vše pohlcuje, sarančata a kobylky stridulují, já ležím na louce, usínám a vzpomínám na ženu, která vletěla do mé noci jako létavice. Měla pokorný pohled temně modrých očí a hojivý hlas. Na levém rameni se jí modrali dva propletení hádci, jejichž ocas vytvářel srdce a nad jejichž hlavami se vznášela koruna pentagramu. Nechala mi tu svůj sen:

 

     „A kdybych opravdu hledala muže, tak takového, který by mě přes den nechal běhat v lese a v noci zavřel do své chýše, rozdělal by oheň a spolu se mnou by zíral do plamenů a s kouřem z toho ohně bychom společně stoupali do nebe.

     Jestli se budu muset znovu narodit, chci být chlap a žít na Šumavě. Ovšem nikdy se neožením a nebudu mít děti. Budu se toulat, snít, pít, milovat divoženky a ke konci života se stanu poustevníkem a budu prosit Boha, aby mi to všechno odpustil a vzal mou duši k sobě.“


 

 

 

Slehlá stébla

 

 

 

 

 

Ach, vztyčte se už, stébla,

 

na něž jsem ji povalil!

 

Měsíc v objetí nás vehnal,

 

když zpopelnil ho zemský stín.

 

 

 

Po probdělé noci tma už zřídla,

 

Tvory zalehli jsme, náhle přec –

 

křehké můrky – rovnají si křídla,

 

střepy rosy slézá v krvi mravenec.

 

 

 

Včelka hledá ochořelý jetel,

 

prachem se vleče zchromlé saranče,

 

vzpřimují se roje sedmitečné,

 

staromrak je sluncem naznačen.

 

 

 

I červ tu pozbyl všeho studu,

 

kroutí se ocásek ještěrčin,

 

tulačka narazila na pobudu,

 

louka zvedá přísně obočí.

 

 

 

Shořela Perseida, co nocí proletěla,

 

v kontryhelech chvějí se bradavky.

 

Pomalu odcházela z lesního šera,

 

čekal jsem, než paprsky ji zachvátí.

 

 

 

Ach, vztyčte se už stébla! Vaše břímě,

 

procitlo už s rozbřeskem.

 

Uticháme jak flétny ve smrčině,

 

vychládáme jak k ránu sen.

 

 

 

 

P.S. Myrmiky se vrátily ke stanici o dva dny později. K večeru jich byla plná střecha a hodně se jich objevilo i u vrat. Nyní už leží všude samé mrtvolky samečků. Dali do díla všechny své síly. Nenechali si pro sebe už nic.




Text a foto: Roman Szpuk

 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2018 : 

 

 

 

1. Loučení s Friederike

 

2. Krátká zastavení   

 

3. Oheň tání 

 

4. Nesouvislý dialog  

 

5. Něžné objetí

 

6. Mráz a srdce

 

7. Tichá křídla

 

8. Co si myslí planety 

 

9. Bezejmenný potok 

 

10. Pouť okolo andělky 

 

11. Město je jiné 

 

12. Osamělci 

 

13. Staří a mladí 

 

14. Zpáteční cesta 

 

15. Chodím furt v pantoflích 

 

16. Toto místo 

 

17. Celé jaro  je erotické  

 

18. Na Brantlové dvoře

 

19. Socha Rodina 

 

20. České středohoří a Šumava 

 

21. Hýlové a blesk  

 

22. Bělásek a děti  

 

23. Omývání barev 

 

24. Bolest křídel  

 

25. Slunovratova noc 

 

26. Květina nezradí svůj květ

 

27. Barvy čaje  

 

28. Ještěrčin osácek 

 

 

---

 

 

 

 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2017 :

 

  

 

1. Uplakaný čert

 

2. Hrušky 

 

3. Vánoční vzpomínka

 

4. Co všechno ten nástroj dovede

 

5. Nešahej na ten sníh

 

6. Otto Hrdina

 

7. V údolí Losenice  

 

8. Pavoučice sněžn 

 

9. Šla Kačenka podle vody

 

10. Vzpomínka na Krýmuse

 

11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

 

12. Letící oblaka

 

13. Pan Kodýdek

 

14. Cesta pulsu

 

15. Život a smrt

 

16. Deštníky

 

17. Poklady

 

18. Krucifixy

 

19. Velikonoční vejce

 

20. Koza v kapli

 

21. Kolečka vypálené trávy 

 

22. Boubínská noc 

 

23. Ovečky

 

24. Bratři Kazarovi  

 

25. Domov

 

26. Táta 

 

27. David je fatalista

 

28. Noční bouřka na Boubíně 

 

29. Fenka a okoun 

 

30. Duha 

 

31. Cestou z Najmanky na Radost 

 

32.Žluna 

 

33. Rehabilitace 

 

34. Bez střechy

 

35. Jako bílý šátek 

 

36. Nepoučitelní

 

37. Dobršská brána 

 

38. Hvězdy a psík 

 

39. Malá ťapkající holčička 

 

40. Zářijové plody 

 

41. Buchingerův dvůr  

 

42. Pouť na Luzný 

 

43. Jaké má oči?  

 

44. Nejmanka u Hrbu  

 

45. První sníh  

 

46. Úplňková noc 

 

47. Jepice 

 

48. Herwart a Empedokles 

 

49. Dálky na dosah 

 

50. Lidská zima

 

51. Gráve Gabréta 

 

52. Flöhturm 

 

53. Blízkosti opuštěných

 

 

 

---